Obsah : Hirudoterapie

Ve své praxi se poměrně často setkávám, a to především ze strany žen, s určitým pocitem strachu a odporu či hnusu k pijavicím lékařským. Tento fakt je daný tím, že pijavice lékařská vylučuje část svých tělesných tekutin ve formě slizu a je často považovaná za něco kluzkého a odpudivého. Za nepříjemného a nevzhledného červa. Rozhodující jsou informace a zkušenosti. A předsudky. Lidé se začínají zajímat o hirudoterapii, mají s ní však poměrně málo zkušeností a často jsou plní předsudků. Bojí se vzít pijavici lékařskou do ruky, protože si myslí, že je kousne. Neví, jak bude reagovat a neví ani to, jak sami zareagují. Červi, hadi, hmyz nebývají často domácími mazlíčky, hlavně u žen by šlo spíš o raritu.

Výše popsané pocity jsou častou překážkou, proč lidé nevyužívají terapii pijavicí lékařskou i přesto, že někteří mají o této metodě poměrně dost informací a ví nebo si myslí, že by jim mohla pomoct. Nejčastěji tedy hledají nějakého hirudoterapeuta, který jim provede terapii pijavicí lékařskou tak, aby prakticky nemuseli přijít do žádného kontaktu s pijavicemi vlastníma rukama a nemuseli je ani vidět. Opravdu se na pijavice ani nemohou a nechtějí podívat, aby si neznepříjemňovali proceduru! Ale protože je na Slovensku velmi málo hirudoterapeutů, častěji se stane, že se lidé kvůli zmiňovaným nepříjemným pocitům raději rozhodnou tuto terapii nepodstupovat.

Ze zkušenosti mohu říct, že pocity strachu a odporu ze slizkého živočicha už při první terapii prakticky tak na 99 % přejdou a po několika procedurách lidé zatouží brát pijavice do rukou, přestávají se jich bát, dokonce se jim začnou zamlouvat, vymýšlejí jim jména a podobně.
V případě, že se u člověka projevují tyto nebo jim podobné problémy, doporučuji absolvovat školení, kde mu zkušený hirudoterapeut vysvětlí všechno, co se týká pijavic lékařských. Jak se o ně starat, jak připravit místo na přiložení, jak pijavici přiložit, jak ošetřovat ránu a tak dále. Ale především mu vysvětlí, jak se pijavice lékařská chová, na co si dávat pozor a že se jí ve skutečnosti opravdu není třeba bát.

Pokud se bojíme pijavice lékařské, máme strach ji vzít do rukou, obáváme se, že nás pokouše či nám je jen nepříjemné se jí přímo dotýkat, tak tento problém poměrně spolehlivě odstraňují chirurgické rukavice, které si před manipulací natáhneme. Můžeme tak s pijavicí lékařskou manipulovat bez přímého kontaktu rukama. Pijavice lékařská neprokousne chirurgické rukavice, respektive nemá důvod, aby se do nich zakusovala, nevoní jí jako lidská pokožka. A v rukavicích máme dostatek času na všechny kroky, které plánujeme s pijavicí vykonat.

Když má člověk víc zkušeností s pijavicemi lékařskými, často se už nebojí brát je přímo do rukou, protože ví, jak se pijavice chová, ví, že na to, aby se zakousla do kůže, potřebuje určitý čas, který sice nepočítáme v minutách, často jde o 5 až 10 sekund, ale jakmile si pijavice lékařská najde místo, kam se chce zakousnout, tak se nejdříve přisaje, hlavičku natáhne nahoru, což je velmi specifický pohyb, který zkušený hirudoterapeut už zná, takže ví, že je třeba ji rychle odstranit a to dříve, než by došlo k faktickému prokousnutí kůže. Lidé, kteří chovají pijavice lékařské, nemají problém strčit nechráněnou ruku do nádoby s pijavicemi či do akvária i přesto, že se za tu chvíli může na ni přisát i několik pijavic. Ví, že než by došlo k prokousnutí kůže, mají dostatek času na to, aby je ze své ruky odstranili.
Co se týká nepříjemného pocitu z toho, že pijavice lékařská vypadá jako slizký živočich, tak zde si je třeba uvědomit, že podobně jako člověk ani pijavice nevypouští tělesné tekutiny stále. Ty ve formě slizu pijavice lékařská vypouští jen v určité fázi metabolizace potravy. Pokud před aplikací dáme pijavici lékařskou do čisté vody, kde se opláchne, žádné známky slizu na ní nebudou. Bude mokrá či vlhká, protože je to vodní živočich, ale sliz na ní nebude.

Dalším častým problémem je strach z bolesti při prokousnutí kůže. Lidé nemají dostatek zkušeností s pijavicemi lékařskými, respektive nemají ještě žádnou zkušenost a neví, co mohou očekávat. Je také potřebné brát v úvahu, že vnímání bolesti je u každého člověka individuální. Někteří lidé mají velmi nízký práh bolesti a to, čeho si někdo jiný víceméně ani nevšimne, tedy nevyhodnotí to jako bolest, je bolí. Někdy i výrazně.

Tento problém můžeme regulovat dvěma způsoby. V první řadě dobrou informovaností. Hirudoterapeut pacientovi co nejpřesněji a nejobšírněji popíše, jakou bolest a jaké vjemy může očekávat. Rovněž pacient obeznámí hirudoterapeuta s tím, jak vnímá bolestivé podněty, jak moc je citlivý a jak na bolest obvykle reaguje v jiných situacích. Kromě toho, jak kdo vnímá bolest, jsou místa na těle člověka, kde je prokousnutí pijavicí lékařskou víc bolestivé než jinde a tak u pacienta, který vnímá bolest intenzivněji, volíme místa na terapii i podle toho. Zkušený hirudoterapeut umí velmi dobře popsat druh a intenzitu bolesti podle místa, kam se pijavice lékařská zakousne a umí tak pacienta vhodně připravit.

Druhou možností regulace problému bolestivosti je použití pijavice lékařské menších rozměrů. Vhodné je použít kosmetickou pijavici, při velkém strachu zpravidla jen jednu, nebo pokud by to bylo pacientovi opravdu velmi nepříjemné, abychom mohli pijavici co nejrychleji odstranit. A přikládáme ji na oblast, která není příliš citlivá. Na takový test je vhodný pupek. Do pupku přiložíme jednu maličkou pijavici lékařskou a potom zároveň se sledováním psychické odezvy u pacienta, sledujeme i reakci organismu, případnou alergickou reakci a reakci na bolest. Pokud je všechno v pořádku, při dalším střetnutí můžeme aplikovat středně velké pijavice, které budou prokusovat kůži víc do hloubky, a bolest může být intenzivnější. Takto postupně to však pacient bude lépe snášet. Bolest po prokousnutí většinou odezní do několika minut. Krátký intenzivní vjem bolesti je většinou už po chvíli nahrazený příjemnými pocity nebo aspoň neutrálními. Tu a tam může pijavice lékařská během sání tzv. přikusovat, aby se dostala hlouběji, pokud je v dané oblasti už málo krve, tehdy to trochu ucítíme, ale často už nepociťujeme bolest, spíš to na nás působí jen mírně rušivě. Pokud víme, o co jde, pokud jsme si všechno nechali podrobně vysvětlit, nebudeme mít ani tento rušivý pocit.

Pro každého, kdo má zájem o terapii pijavicí lékařskou nebo chce tuto terapii vyzkoušet, protože má pocit, že mu pomůže, ale má určité zábrany, které neumí sám překonat, doporučuji, aby se s pijavicemi lékařskými fyzicky seznámil. Potom se na ně často umí dívat jako na akvarijní rybky. Mnoho lidí na nich najde dokonce něco pěkného, fascinujícího. V každém případě ať o svých problémech a bariérách mluví, ať je prokonzultuje s hirudoterapeutem. S takovým, který má zkušenosti a který se mu nevysměje ani nebude jeho řeči bagatelizovat, ale najde si čas a problém s ním rozebere.

Při terapii pijavicí lékařskou se zřídka setkáváme s alergickou reakcí. Alergická reakce je ve své podstatě pomýlená reakce těla. Při alergii imunitní systém bojuje proti látkám, které ve skutečnosti nepředstavují pro naše tělo žádné ohrožení, a tedy nejsou agresory, za které je imunitní systém považuje. Tyto látky jsou obecně nazývané alergeny. Alergická reakce při hirudoterapii – terapii pijavicí lékařskou – bývá vyvolaná působením látek, které pijavice obsahuje ve svých slinách a které po zakousnutí vypouští do lidského organizmu. Alergická reakce může být různé úrovně. Může být taková, že si jí pomalu ani nevšimneme, například mírné začervenání a svědění v místě aplikace, nebo se může projevovat zhoršením stavu – nevolností, točením hlavy, zvýšením teploty, výrazným opuchnutím, případně jinými symptomy. V určitých případech je možné, že taková reakce dosáhne až úroveň anafylaktického šoku. Odborná literatura popisuje, že se tak stává u jednoho pacienta z deseti tisíc.

Anafylaktický šok je život ohrožující stav. Je to závažná a rychle nastupující alergická reakce. K hlavním komplikacím patří náhlá smrt způsobená selháním krevního oběhu či znemožněním dýchání.
Navzdory tomu, že většina praktikujících hirudoterapeutů se nikdy s takovou vážnou alergickou reakcí nesetká, tato možnost existuje a já sám jsem se ve své praxi s ní setkal, proto se chci věnovat tématu první pomoci, respektive tématu přípravy na první pomoc. Zásady první pomoci je důležité ovládat ještě před tím, než se rozhodnete vyzkoušet aplikaci pijavice lékařské na sobě nebo na někom druhém. Před samotnou aplikací pijavice lékařské je tedy velmi žádoucí mít na paměti, že i kousnutí jednou malou pijavicí dokáže vyvolat velmi silnou alergickou reakci. V případě, že si budete pijavici aplikovat sami a taková reakce nastane, tak se skutečně vystavujete hrozbě smrti. Už jen z toho důvodu, že si nebudete schopní pomoct. Z toho plyne první pravidlo: Vždy, když si přikládáte pijavici lékařskou poprvé, musí být přítomný ještě další člověk. Tento člověk má být instruovaný, jak poskytnout první pomoc v případě, že se po aplikaci projeví anafylaktický šok.

Kdybychom si měli přiblížit, jak silná alergická reakce proběhla, tak je možné říct, že v každém případě je tato reakce individuální a trošku odlišná, obecně můžeme říct, že po aplikaci pijavice lékařské se člověku, na kterého jsme pijavici lékařskou přiložili, začne zhoršovat celkový zdravotní stav. Pocítí nevolnost, lokální nebo celkové svědění, může se mu chtít zvracet, mlží se mu před očima, motá se mu hlava, má pocit, že omdlí. Toto všechno při anafylaktické reakci rychle vede k náhlému snížení krevního tlaku, což je provázeno neklidem, studeným potom, pocitem chladu, bledou pokožkou, rychlým pulzem, až člověk upadne do bezvědomí a může dokonce přestat dýchat. V takovém případě je velmi důležité, aby si přítomná osoba všímala jednak procesu od samotného přiložení pijavice až po projev alergické reakce, tzn. jakým způsobem alergická reakce nastupovala a také, aby si byla vědomá základních věcí.

Jednou ze základních věcí je čas. V případě, že člověk přestane dýchat, máme na resuscitaci čtyři až sedm minut času. Pokud mozek nemá přísun kyslíku, po čtyřech minutách v něm nastávají změny a po sedmi minutách nastávají už nevratné změny a hrozí smrt. Důležité je zachovat klid, nepropadnout panice. Jednoduše myslet na to, že máme jen určitý časový rozsah, ve kterém můžeme vykonávat resuscitaci.

V první řadě zamezíme dalšímu působení alergenu, tedy odstraníme pijavici. Pijavici lékařskou odstraníme tak, že si koneček prstu namočíme do připraveného lihu a ten jen jemně přiložíme pijavici k hlavě. Ona když ucítí líh, tak se automaticky pustí. Potom ránu přelepíme. Látky obsažené ve slinách pijavice způsobují ředění krve, což kromě zdravotního efektu způsobuje, že ranka se hůře zaceluje. Přelepením zamezíme zbytečnému krvácení a i tomu, aby se rána znečistila. Použijeme sterilní gázové kompresy ve vrstvě asi jeden centimetr. Takže musíme pamatovat na to, abychom měli líh i základní obvazové materiály po ruce.

Pacienta pozorujeme, zda dýchá. Musíme zjistit, zda jen upadl do bezvědomí, nebo i přestal dýchat. V případě, že jen upadl do bezvědomí, ho uložíme do stabilizované polohy na boku. Klekneme si vedle postiženého, který leží na zádech. Ruku, která je blíže k nám, podstrčíme pod boky postiženého. Nohu, která je blíže k nám, co nejvíc pokrčíme. Druhou paži osoby v bezvědomí položíme na její hrudník. Potom postiženého opatrně přitáhneme směrem k sobě. Paži umístěnou pod boky potáhneme dozadu a pokrčíme ji v lokti. Volné dýchání zajistíme záklonem hlavy. Po tom, co uložíme postiženého do stabilizované polohy, přivoláme odbornou pomoc. Důležité je mít připravené samoaplikační adrenalinové pero, protože pokud se skutečně jedná o anafylaktický šok, adrenalin aplikovaný do svalu stehna ve většině případů dokáže zachránit život.

Pokud je tedy pacient v bezvědomí, zavoláme první pomoc a konzultujeme s odborníkem na telefonu, jaký postup dále zvolit. Pacienta je potřeba celou dobu pozorovat. V případě, že by se jeho stav zhoršil nebo by přestal dýchat, začneme s resuscitací. Vykonáme klasickou první pomoc, tedy masáž srdce a umělé dýchání. Instrukce k tomu, jak poskytnout první pomoc při resuscitaci si můžeme najít na internetu. Zmíním základní pravidla. Postiženého opatrně uložíme do vodorovné polohy na záda, nejlépe na tvrdou podložku. Tahem za bradu a mírným tlakem na čelo mu zdvihneme čelist směrem nahoru a přiložíme svoje ucho k ústům tak, že se současně díváme na jeho hrudník. Tím si ještě jednou ověříme, zda postižený dýchá nebo nedýchá.

Pokud nedýchá, tak ideálně prostřednictvím třetí osoby přivoláme záchrannou službu. V případě, že jsme tam sami, přivoláme záchrannou službu sami a začneme s resuscitací a to tak, že začínáme vždy stlačením hrudníku v jeho středu do hloubky aspoň pět centimetrů nebo do výšky jedné třetiny hrudníku frekvencí asi sto až stodvacetkrát za minutu. Dlaně sepneme překřížením prstů do zámku, hranu dlaně přiložíme na střed hrudníku, napneme ruce v loktech a plynulými pohyby stlačujeme hrudník. Po stlačení vždy uvolníme hrudník do té míry, abychom neztratili kontakt s povrchem těla postiženého. Pokud postižený nedýchá, hrozí v krátké době nevratné poškození mozku a následná smrt, je tedy potřebné co nejrychleji zahájit umělé dýchání z úst do úst. Z dýchacích cest odstraníme překážky (například zvratky, zubní protézu). Tlakem ruky na bradu vykloníme hlavu postiženého dozadu. Tím se uvolní dýchací cesty a otevřou se ústa. Stlačíme mu nos. Potom přitlačíme svoje rty na ústa postiženého a vydechneme. Přestaneme v momentu, kdy se postiženému zdvihne břicho. Umělé dýchání provádíme ve frekvenci svého dýchání (nádech a výdech do úst postiženého zhruba 12 krát za minutu) a ukončíme ho ve chvíli, kdy postižený začne dýchat sám. Tato metoda funguje díky tomu, že i vydechovaný vzduch je bohatý na kyslík. Ideální je, když jeden člověk vykonává masáž srdce a druhý dýchaní z úst do úst. Pokud jsme však na resuscitaci sami, vždy třicetkrát stlačíme hrudník a potom dvakrát vdechneme do úst. Tedy zachováme poměr třicet stlačení na dva dechy. Pokud však nejsme ochotní do postiženého dýchat, stlačujeme aspoň hrudník, přičemž každé dvě minuty nakrátko přestaneme a tahem za bradu uvolníme tlak nahromaděného vzduchu v dýchacích cestách, ke kterému stlačováním hrudníku přirozeně dochází. Resuscitaci vykonáváme až do příchodu záchranné služby nebo dokud se postiženému neobnoví vitální funkce. Když se nám podaří obnovit dýchání, postupujeme jako v prvním případě, tedy postiženého stabilizujeme a dále pozorujeme až do příchodu záchranné služby.

Takže to máme aspoň takové základy, ale doporučuji si první pomoc nastudovat lépe, ať už formou odborné literatury nebo pomocí publikací zveřejněných na internetu, kde je toto téma poměrně dobře a podrobně popsané, je k němu natočených dokonce i několik video návodů.

Na závěr zopakuji, že tyto případy se skutečně dějí jen velmi zřídka. Předpokladem u postiženého bývají předešlé zkušenosti se silnými alergickými reakcemi, například po píchnutí včelou, po snězení některých potravin, případně po setkání s jinými alergeny. V takovém případě je velmi vhodné buď aplikaci pijavice vyloučit, nebo postupovat nanejvýš zodpovědně. Aplikace pijavice lékařské se však není třeba bát. Prakticky u všech hirudoterapeutů a lékařů, kteří léčí pomocí pijavice lékařské, případ anafylaktického šoku byl sice odborně popsaný, ale kromě mé zkušenosti se s ním v praxi nikdo nesetkal. Pro každého člověka je však velmi důležité být připravený i na takovou reakci a tím, že si zopakujete pravidla první pomoci a budete k aplikaci pijavice lékařské přistupovat zodpovědně, určitě nic nepokazíte. Přeji hodně štěstí a úspěchů.