Historie hirudoterapie – léčení pijavicí lékařskou

Psát o historii, o událostech, které se udály v průběhu několika tisíciletí, je vždy těžké, protože je potřeba brát v úvahu mnoho faktorů, které jsou pro moderního člověka často neuchopitelné. Vezměme si například faktor vývoje společnosti. Evropa patří k světadílům, které vykazují největší gramotnost jejích obyvatel. Ještě před pár staletími byla většina obyvatel v Evropě negramotných a sám pojem, co znamená gramotnost, prošel dlouhodobým vývojem. Jeho význam se liší od jeho původního významu užívaného například v 8. století před Kristem ve starověkém Římě. A podobných faktorů je mnoho.

Proto, když píši o historii, bude dobré vysvětlit, co tento pojem pro mě v daném kontextu znamená. Můj osobní názor je takový, že skutečnou historii hirudoterapie do hloubky dávných věků před Kristem – do starověku, jako i historii středověku a raného novověku nikdo nezná a její popsání je proto jen částečným souhrnem všeobecně dostupných informací, odvozených z uchovaných a zveřejněných nálezů a zdrojů.

Z archeologických nálezů je zjevné, že používání pijavice lékařské bylo populární už v dávných dobách – tisíce let před Kristem. Svědčí o tom kresby v hrobkách egyptských faraónů, kde je tato metoda terapie zobrazená a to dokonce i v situaci, jak lékař přikládá pijavici přímo na hlavu svého pána, tehdejšího vládnoucího faraóna. Jedna legenda hovoří o královně Kleopatře, narozené okolo roku 69 před naším letopočtem, dceři faraóna Ptolemaia XII, která nemohla otěhotnět. Pro ženu v takové významné pozici, což bylo ještě umocněné vztahem s Gaiem Juliem Caesarem, velkým vládcem Říma, jehož potomek mohl sehrát významnou úlohu v historii celého lidstva, byla možnost otěhotnět velmi důležitá. Po dlouhém hledání a neúspěšném léčení poprosila o radu doktora, poeta a filozofa Nikandra z Kolofónu, který jí poradil, aby zkusila léčbu pijavicemi. Kleopatře se podařilo otěhotnět, což byl i důvod, proč se pijavice začala stále častěji objevovat na různých kresbách v církevních budovách a hrobkách, kde je na jejich přání začali používat jako symbol zdraví.

Do období před Kristem je možné zařadit rovněž přepracované popsání léčení pijavicemi Hippokratem, Galénem a Plíniem starším, kteří patřili mezi nejvýznamnější lékaře a myslitele své doby. Myslím si však, že pro většinu lidí nehraje příliš velkou roli, jestli některý z dalších archeologických nálezů dokáže, že používání pijavice lékařské je o pár tisíc let starší než to, co umíme ze současných nálezů.

Podívejme se proto na další doložený vývoj hirudoterapie v období středověku. I přesto, že se středověk vyznačoval velkým přínosem v oblasti vzdělanosti, rozvoje kultury a vedením kronik, že tedy byl obdobím, z kterého se na rozdíl od starověku dochovalo velké množství písemností a historických archivů, o rozvoji hirudoterapie najdeme jen málo zmínek. Jedním z hlavních důvodů byla tehdejší politika svaté církve, která postupně ovládla myšlení a životy lidí. Církev byla proti národnímu léčitelství, které často označovala za kacířství a léčitele za ďáblovy sluhy, za čarodějnice a čaroděje. V té době i přesto, že postupně vznikalo a formovalo se právo, byly tresty pro provinilce proti světské i církevní vlasti velmi tvrdé, často šlo o život. Jako příklad slouží dodnes známé upalování. Z tohoto pohledu je tedy zřejmé, že pijavice, která pije krev, což už samo o sobě bylo v té době možné považovat za projev vampirismu, nebyla právě populárním nástrojem používaným na léčení. A který léčitel bude přikládat dřevo na hranici, na které ho potom upálí? Díky této politice proto vznikaly různé ezoterické směry, kde se znalosti odevzdávaly v tajnosti jen určitým prověřeným jedincům.

Během středověku se tedy o pijavicích psalo málo, ale je možné předpokládat, že tato metoda byla hojně využívaná především na vesnicích a v bohatších rodinách. Bylo však příliš riskantní uchovávat důkazy o takových praktikách. Proto z pohledu historických faktů v oblasti rozvoje hirudoterapie v místech, kam sahala svatá církev, je středověk poměrně hluchým obdobím. Jiná situace byla v Persii, kde během svého života pokračoval ve zkoumání a používání hirudoterapie jako významné léčebné metody další významný člověk – myslitel, přírodovědec a lékař Avicenna. Existují dochované zdroje, ve kterých jsou popsané ozdravné metody pro duchovní představitele více směrů, kde je terapie pijavicemi jedinou dovolenou metodou léčení a zlepšování zdraví.

Další důležitou etapou v rozvoji hirudoterapie je raný novověk. V tomto období se hirudoterapie postupně znovu začala v Evropě otevřeně používat a je dokonce možné říct, že se stala určitou módní vlnou. O tom svědčí například příkaz ruského cara Alexeje Michajloviče, který v 17. století nechal vysadit do potoka v Izmaelově pijavice lékařské určené k lékařskému využití. Takto vznikl jeden z prvních zdokumentovaných chovů pijavice lékařské.
Roku 1665 byla vydaná knížka o přiložení pijavice lékařské do oblasti dělohy a od tohoto období se ve významné míře začala využívat hirudoterapie v gynekologii.

Z období novověku jsou popsané příběhy, ve kterých si dámy přikládaly pijavice lékařské za ucho před bálem nebo jinou významnou společenskou událostí, díky čemuž vypadaly zdravě, měly ruměnec ve tváři a po celý večer dostatek energie. Z dnešního pohledu je možné novověk považovat za období, kdy se terapie pijavicí začala využívat pro kosmetické účely.

A jaká je současnost?
Jednoznačně je možné říct, že 19. a 20. století bylo v rozvoji hirudoterapie přelomové. O tuto skutečnost se zasloužili především vědci a moderní metody výzkumu, když už nebylo potřebné jen slepě věřit zkušenostem našich předků, ale bylo možné si všechny informace ověřit na základě dostupné a stále se rozvíjející vědy, tedy na úrovni biochemických a biomolekulárních procesů. Této úlohy se nejlépe zhostili v Rusku, kde i díky historickým příčinám byli k danému výzkumu vhodné podmínky. Dnes úroveň hirudoterapie v Rusku a na Ukrajině značně převyšuje ostatní země na celém světě.

Na závěr ještě uvedu, že někteří vědci považují terapii pijavicí lékařskou za tak významnou a inspirující, že se zavázali vyrobit takzvanou mechanickou pijavici. Tedy přístroj, který bude fungovat podobně jako pijavice, přičemž však lékaři budou kontrolovat látky, vypouštěné místo slin pijavice lékařské a zároveň dokážou léčebný efekt přenést hlouběji do organismu člověka. Jak říkají: „Pijavice se prokouše jen do určité hloubky. Náš přístroj je však možné zavést do jaké hloubky chceme.“

Profesor Gennadij Nikonov po tom, co uviděl výsledky práce na výzkumu pijavice lékařské, zanechal velkou prosbu pro další pokolení vědců – Pijavice lékařská včera, dnes, zítra.